Historienaší fakulty
Nejvýznamnější profesoři z počátků chemického odboru:
Bohumil Kužma (1873-1943)
Profesor anorganické chemie, zakladatel chemického odboru brněnské české techniky. Zkoumal atomové váhy bismutu a selenu, vlastnosti telluru, vyšší kysličníky mědi a stříbra i chemii beryllia. Spolupracovník redakce Ottova slovníku naučného. Provedl rozbor pramenů luhačovických lázní, předseda správní rady tamní akciové společnosti. Člen vedení společnosti Šaratice. V roce 1920 přešel na Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity.
Jan Albert Novák (1881-1929)
Profesor analytické chemie, s kolegy Kužmou a Baborovským tvůrce koncepce studia. Zabýval se karbidy hořčíku, produkty hydrolýzy bílkovin, elektrolytickým stanovením antimonu a vlivem ozónu na oxidaci alkoholů. Věnoval se i výrobě plastických hmot a potravinářských přístrojů. S výjimkou služby v armádě za světové války v chemickém odboru od roku 1912 až do své předčasné smrti.
Jiří Baborovský (1875-1946)
Elektrochemik, profesor teoretické a fyzikální chemie (u nás průkopník). Jeden z budovatelů chemického odboru, pracoval v něm od roku 1912 až do svého úmrtí v roce 1946. Činný v několika českých a mezinárodních odborných společnostech. Autor novátorských učebnic, desítek odborných článků nebo hesel v Ottově slovníku naučném.
Otakar Kallauner (1886-1972)
Profesor technologie silikátů a anorganického velkoprůmyslu. Respektovaný odborník ve výzkumu stavebních hmot. S architektem Kepkou intenzivně spolupracoval na výstavbě chemického pavilonu na dnešní Žižkově ulici (1914-1919). V chemickém odboru působil od roku 1914 až do jeho zrušení v roce 1951. Roku 1939 několik týdnů vězněn nacisty na Špilberku.
Cyril Krauz (1883-1942)
Profesor organické chemie, specialista v oboru výbušných látek. Založil ústavy organické chemie a chemické technologie VI. (tuky, dehty, barviva). Za světové války nasazen v továrně na výbušniny v dolnorakouském Blumau. Po návratu vyučoval i technologii potravin a poživatin. V roce 1919 člen československé delegace na mírové konferenci v Paříži, poté poradce na ministerstvu obrany. Od roku 1920 působil na ČVUT v Praze.
