Jakub Koláček: Cenu Josefa Hlávky beru jako závazek do budoucna

Cena Josefa Hlávky patří mezi prestižní akademická uznání, která oceňují talentované studenty a studentky do 33 let. V roce 2024 byl jedním z laureátů Jakub Koláček z Fakulty chemické VUT v Brně. Jeho vynikající studijní výsledky a originální diplomová práce na poli počítačové chemie získala uznání odborné komise. Ve svém výzkumu se zaměřil na simulaci pohybu částic v hydrogelech, která má široké využití v biomedicíně a farmacii, například při vývoji nosičů léčiv nebo biosenzorů. Jaký význam pro něj ocenění má a co by poradil ostatním studentům? Nejen to se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Co pro vás znamená ocenění Josefa Hlávky?

Ocenění si velmi vážím, ačkoli pro mě nikdy nebylo hlavním cílem. Beru ho jako uznání dosavadního akademického úsilí a také jako motivaci do budoucna. I když se profesně věnuji jinému oboru, témata mé diplomové práce mi přišla velmi zajímavá a smysluplná. Ocenění je potvrzením, že naše práce měla význam a že jsme se vydali správným směrem. Beru ho také jako závazek pokračovat v odborném růstu a přispívat svými znalostmi tam, kde to bude potřeba.

Jak jste se cítil, když jste se o ocenění dozvěděl?

Bylo to příjemné překvapení. Během studia se člověk soustředí na samotnou práci a nepřemýšlí nad možnými oceněními. Zároveň mě to utvrdilo v tom, že moje práce má smysl a přispívá k posunu oboru.

Jak jste využil finanční odměnu spojenou s oceněním?

Částku jsem investoval do osobního rozvoje a odpočinku po studiu. Rozhodl jsem se strávit měsíc v Austrálii a finanční odměna přišla vhod. Austrálii jsem si oblíbil už před sedmi lety během studia angličtiny.

Co vás inspirovalo ke studiu počítačové chemie?

Vždy mě bavily technické obory jako matematika, fyzika a práce s počítači. Už během studia jsem se zajímal o propojení teoretických znalostí s praktickým využitím výpočtových metod, a právě v chemii se mi tato kombinace zdála obzvlášť zajímavá. Na konci prvního ročníku bakalářského studia mi profesor Pekař z Ústavu fyzikální a spotřební chemie nabídl možnost pracovat na výpočtových modelech pro simulace v chemii. To mi přišlo jako ideální spojení chemie, analytického myšlení, programování a vědeckého zkoumání.

Jaký byl cíl vaší diplomové práce?

Cílem bylo vytvořit modely pro simulaci pohybu částic v hydrogelech, materiálech s vysokým obsahem vody využívaných například v medicíně a biotechnologiích. Zaměřil jsem se na matematické modely a počítačové simulace pro popis struktury, mechanických vlastností a pohybu částic ve viskoelastickém prostředí, jakým jsou hydrogely. Výsledky práce naznačily další cesty, kterými by se mohl výzkum ubírat a položily solidní základy pro další bádání.

Jaké praktické aplikace mohou vaše modely mít?

Hydrogely se používají v biomedicíně a farmacii jako nosiče léčiv, v tkáňovém inženýrství nebo při vývoji biosenzorů. Můj model pomáhá předpovědět chování částic v těchto materiálech a optimalizovat jejich vlastnosti. Pochopení pohybu částic je pro optimalizaci vlastností klíčové, konkrétně například pro účinnou koncentraci léčiva na správném místě. Navržené modely mohou pomoci vědcům lépe simulovat chování hydrogelů, což usnadní vývoj nových materiálů a ušetří čas i náklady na experimenty. Tyto metody mohou být navíc využity i v dalších oblastech, kde je důležitý transport látek v komplexních prostředích. Součástí mé práce bylo také vytvoření nástroje pro vyhodnocování výsledků, který by usnadnil práci dalším výzkumníkům.

Jaký vidíte potenciál počítačové chemie?

Velký. Počítačová chemie a simulační modely mají obrovský potenciál v moderní vědě, technologiích a průmyslu. Umožňují studovat složité systémy, které by bylo těžké nebo nákladné zkoumat experimentálně. Místo zdlouhavých laboratorních testů mohou simulace předpovědět vlastnosti nových materiálů, modelovat chemické reakce a optimalizovat průmyslové procesy. Díky rostoucímu výpočetnímu výkonu a pokročilým algoritmům se počítačová chemie stává efektivnějším nástrojem, který urychluje inovace a pomáhá řešit globální výzvy, jako je udržitelná energetika nebo vývoj nových biomateriálů.

Jaké jsou vaše další profesní cíle?

Počítačová, respektive výpočetní chemie, je velmi zajímavý obor, který mi ukázal nové pohledy na propojení teorie, matematiky a praktických aplikací. Vývoj simulačních modelů mě vždy bavil, ale zároveň jsem se dlouhodobě věnoval i oblasti IT, kde aktuálně pracuji. Do budoucna se chci více zaměřit na IT a technologickou oblast, kde mohu využít své analytické myšlení, zkušenosti s programováním i schopnost hledat efektivní řešení problémů.

Co vás na vaší cestě motivovalo nejvíce?

Upřímně nemůžu říct, že by mě něco konkrétního motivovalo. Spíše se to vyvíjelo přirozeně. Počítačová chemie mi přišla zajímavá, tak jsem se jí začal věnovat. Když jsem si vybíral vysokou školu, rozhodoval jsem se mezi chemií a úplně jiným směrem – lákalo mě stát se strojvedoucím. Nakonec ale zvítězila chemie. Podobné to bylo i s výzkumem. Oslovil mě profesor Pekař, téma mě bavilo, tak jsem se mu věnoval ve své bakalářské i diplomové práci. Ale nikdy jsem si nedával pevný cíl, jen jsem dělal to, co mi dávalo smysl. Navíc přístup profesorů i ostatních na fakultě byl skvělý. Oceňoval jsem, že u zkoušek šlo spíše o pochopení dané látky než o biflování nazpaměť. Jsem rád, že jsem si tuhle cestu vybral.

Jaké rady byste dal studentům, kteří se chtějí ucházet o podobná ocenění?

Nejdůležitější je přemýšlet nad tím, proč a jak to dělám. Pokud mi to nedává smysl a jen se snažím věci dokončit, úspěch nepřijde. Klíčová je také zpětná vazba a sebereflexe. Každý se může zlepšovat, ale jen pokud je ochotný vidět své chyby a učit se z nich. Důležité je nebát se ptát, diskutovat a hledat způsoby, jak svou práci posunout dál. Ocenění by nemělo být primárním cílem, ale spíše vedlejším efektem poctivého a nadšeného přístupu k danému oboru.

Máte nějakou oblíbenou myšlenku nebo motto, které by mohlo inspirovat i ostatní?

Řídím se myšlenkou, že je důležité dělat to, co člověka baví, a nechat věci plynout. Takové „Hakuna Matata“ ze Lvího krále. Když se soustředíte na to, co vás zajímá, otevřou se vám nové možnosti, i když nemáte přesný plán. Někdy stačí jen začít a nechat cestu, aby vás dovedla tam, kam máte jít. Sám jsem si myslel, že nikdy nebudu ajťák, a nakonec mě to k IT přirozeně dovedlo. A baví mě to.

-jo-

Publikováno
Odkaz https://www.fch.vut.cz/f96620/d280442