Doktorandka Eliška Kameníková o stáži v Austrálii: Rodilí mluvčí nás obdivují
PhD studentka Eliška Kameníková od malička snila, že se podívá do Austrálie. To se jí povedlo díky zahraniční stáži, kde zkoumala vliv inteligentních hnojiv a mikroplastů na půdu. V rámci svého doktorského studia se zabývá osudem mikroplastů PET v půdě. Konkrétně ji zajímá, jakým způsobem může mikroplast ovlivnit biotické i abiotické půdní vlastnosti a jak je v životním prostředí sám ovlivňován. Společný výzkum povede k udržitelnějšímu zemědělství. Svoji dizertaci zpracovává na Ústavu chemie a technologie ochrany životního prostředí FCH VUT pod vedením profesora Jiřího Kučeríka. Elišku jsme vyzpovídali, jaké zkušenosti si z Austrálie odnáší.
Na School of Chemistry na Monash University v Melbourne. Strávila jsem zde tři měsíce, a to proto, že jsem na delší dobu neměla vízum (smích). Jinak bych ještě zůstala. Podívat se do Austrálie byl můj dětský sen, protože jsem měla ráda dokumenty Davida Attenborougha právě z Austrálie a Nového Zélandu.
Konkrétně jsem byla v ARC Training Centre for Green Chemistry in Manufacturing u profesora Pattiho, který centrum vede. Pan profesor se zabývá půdami a organickou hmotou v půdách, takže tímto směrem se ubírala i naše spolupráce.
S týmem profesora Pattiho jsem pracovala na experimentu, při kterém jsme sledovali cyklus dusíku v zemědělské půdě s obsahem mikroplastů hnojené hnojivy na bázi močoviny, kdy byl pozorován obsah dusíkatých sloučenin a aktivita půdních mikroorganismů. Také jsme zkoumali vliv biodegradabilních polymerů pro výživu semen a biodegradabilních mulčovacích fólií na růst rostlin.
V současné době jsme s týmem profesora Pattiho stále v kontaktu a rádi bychom dali do souvislosti náš a jejich výzkum. Víme, že mikroplasty ovlivňují půdní vlastnosti jako zádrž vody, obsah živin, agregaci a potenciálně i úrodnost. Bylo by zajímavé se více zaměřit na souvislost těchto změn s přihnojováním půdy.
Proč je tento výzkum důležitý?
Protože podporuje udržitelné a efektivnější zemědělství. V současnosti je velký problém s kontaminací životního prostředí a nadužívání hnojiv je jedním z aspektů. Vyplavování hnojiv má prokazatelně vliv na kvalitu vody a životního prostředí.
Jak jste se na zahraniční univerzitě cítila?
Přístup profesora Pattiho a výzkumné skupiny ke mně byl skvělý. Cítila jsem se být součástí týmu. Pan profesor Patti nás dokonce vzal několikrát na výlet. Na univerzitě mají možnost čtyřdenního pracovního týdne, takže zavelel volný pátek pro celou vědeckou skupinu a jeli jsme.
Austrálie je na vysoké úrovni, akorát je brzdí byrokratická náročnost. První tři týdny jsem chodila po bezpečnostních školeních a vyplňovala řízení rizik. Byly tam až absurdní věci. Že když odebíráte vzorky plynu, tak máte dávat pozor, abyste se nepobodali vzorkovací jehlou. Nebo abyste nespadli ze schodů.
Pomohla vám zahraniční instituce zajistit bydlení?
Bydlení jsem si zařizovala po své ose, ale měla jsem od univerzity velkou podporu. Říkali, že kdyby byl problém tak, že mě vezmou klidně k sobě domů (smích).
Potkala jste tam inspirativní vědce či vědkyně?
Spoustu. V Austrálii je typické, že u všech závěrečných prací, zvlášť u doktorské, mají několik vedoucích. U doktorské jsou tři až čtyři a spolupracují. Když téma nelze exaktně zařadit do jedné specializace, což je většina výzkumu, tak máte vedoucího z každého oboru. Moje kolegyně měla jednoho zaměřeného na zemědělství, druhého na půdu a třetího z firmy.
Kromě spolupráce s profesorem Pattim na organické hmotě v půdě jsem měla možnost pracovat s doktorkou Fong. A to na experimentu, při kterém jsme pomocí FTIR mikroskopu zjišťovaly obsah a typ mikroplastů z reálných vzorků z městských parků.
Jaké jsou rozdíly ve studiu u nás a v zahraničí?
Kromě počtu vedoucích se v Austrálii klade důraz na mluvený projev. Neustále zde mají prezentace výsledků, referátů a skupinových prací. Tak časté prezentace u nás nejsou úplně obvyklé.
Další rozdíl je, že v Austrálii mají studium placené. To je velká přidaná hodnota České republiky, že máme vysokoškolské vzdělávání zdarma.
Pro mě byl hodně děsivý rozdíl, že na každou zkoušku mají jen jeden pokus. Když ji neabsolvují, tak odchází ze školy. Prý je ale nemají tolik náročné jako my v Česku, kde je v pořádku dělat zkoušku na více pokusů.
Čím pro vás byla tato zkušenost přínosná?
Naučila jsem se pracovat s jinými přístroji. Mám zkušenost z praktik, ale neměla jsem více uživatelskou znalost některých metod jako plynová chromatografie nebo UV-VIS. Profesně jsem se určitě posunula.
Také jsem se zdokonalila v angličtině. Měla jsem z ní obavy, ale Australané jsou velmi chápaví. Obdivují, že se někdo učí cizí jazyk nebo dokonce dva, tři.
Co byste zájemcům a zájemkyním o zahraniční stáž poradila?
Strach z jazykové bariéry nepřekonáte jinak než, že budete mluvit. My, Češi, mluvíme celkem dobře, ale brzdí nás, že nejsme schopni přenést přes srdce, když děláme chyby. Rodilí mluvčí to neřeší a naopak obdivuje, že mluvíte cizím jazykem. Je v pořádku říct, že tohle slovo neznáte, popsat ho nebo si ho najít.
Určitě jeďte, je to super.
(jo)
| Publikováno | |
|---|---|
| Odkaz | https://www.fch.vut.cz/f96620/d255933 |