Co má společného věda a žonglování? U obojího je klíčová trpělivost, říká Vojtěch Jašek zaměřený na výzkum chemické recyklace
Doktorand Vojtěch Jašek z Ústavu chemie materiálů FCH VUT se ve své dizertaci specializuje na vývoj materiálů z obnovitelných zdrojů a chemickou recyklaci. Jeho výzkum, který zahrnuje aplikace pro automobilový průmysl, 3D tisk a stavebnictví, má potenciál přinést ekologičtější alternativy. Nedávno byl navíc nominován na prestižní ocenění Jean-Marie Lehn Prize for Chemistry. Kromě vědy ho ale baví i žonglování – dovednost, která mu pomáhá trénovat trpělivost nejen v laboratoři. V rozhovoru se s námi podělil o své pocity z nominace, svou osobní motivaci k výzkumu i jeho přínos pro společnost.
V rámci svého doktorského studia se věnuji více věcem. Čím déle se v doktorském studiu pohybuji, tím více témat jsem do své práce zahrnul. Největší část mé práce tvoří vývoj materiálů z přírodních zdrojů, což zahrnuje například rostlinné oleje a biopolyestery. Tyto materiály jsou alternativami k ropným materiálům a používají se v široké škále aplikací. Postupně se přidala témata jako valorizace odpadů a chemická recyklace. Kromě široké škály materiálových aplikací se má dizertace orientuje na syntézu světlem vytvrditelných povlaků.
Jaký význam má váš výzkum pro společnost?
Pro část společnosti může být toto téma atraktivní z hlediska jejich přesvědčení a pozitivnějšího dopadu na ekologii. Výzkum alternativ k ropným zdrojům může přispět k udržitelnosti a snížení závislosti na neobnovitelných zdrojích. Nejperspektivnější oblastí je pro mě chemická recyklace a valorizace odpadu, která pomáhá najít nové využití materiálům, jež by jinak skončily na skládce nebo byly spáleny. Tento směr, který má hlubší smysl, sehrál v mé vnitřní motivaci zásadní roli. Zároveň bych řekl, že je to velmi aktuální téma, ať už z hlediska evropské legislativy, tak i toho, co se děje ve světě.
Postupem času se chemie stala součástí mého života, ke které jsem si našel blízký vztah a která mě naplňuje. Na výzkumu mě motivuje i jeho různorodost – nikdy to není rutina. Takže tohle a láska k chemii.
Co bylo naopak největší výzvou?
Největší výzvou pro mě byly dlouhé časové intervaly, kdy jsem měl nějakou vizi a neviděl okamžité výsledky. Někdy trvá měsíce nebo dokonce roky, než se dostanu k výsledku v takové formě a kvalitě, jakou bych chtěl. První věc, která s překonáváním překážek pomůže, je trpělivost. Druhá je práce na jiných projektech, která může zalepit díru případného neúspěchu a dodat novou energii. Když člověk vytrvale směřuje k hlavnímu cíli, ale zároveň se věnuje i jiným úkolům, kde zažije úspěch, získá novou motivaci a chuť dotáhnout i to, co bylo problematické.
Co vás přivedlo k chemii a studiu na FCH VUT?
Na chemii se mi líbilo, že se v ní snoubí přírodní vědy s technickým charakterem. Při výběru školy mi na veletrhu padla do oka konkrétně FCH VUT, protože brácha i táta na VUT studovali, a protože je to škola technická. Vnímal jsem ji jako praktičtější a více zaměřenou na průmysl než jiné univerzity, což mi v té době dávalo největší smysl. To všechno dalo dohromady správný mix, který u mě fungoval.
Každý den v laboratoři vypadá jinak, záleží na fázi práce. Ale často začíná umýváním skla (smích). Chemici věnují opravdu hodně času udržování čistého pracovního prostředí. Výzkumná práce se skládá z plánování, přípravy experimentů, provádění chemických reakcí a následného zpracování výsledků.
Obvykle přijdu do laboratoře, promyslím si denní plán a nastavím si čas tak, abych ho co nejlépe využil. Pokud reakce trvá několik hodin, analyzuji mezitím výsledky nebo připravuji další experimenty. Některé procesy vyžadují čekání, takže část práce se posouvá na další den.
Jaké klíčové dovednosti potřebuje úspěšný chemický výzkumník?
Stoprocentně trpělivost. To je asi jedna z vlastností, bez které to nejde. Většina experimentů nefunguje hned napoprvé, ale až třeba na patnáctý pokus. Důležité je mít vnitřní motivaci a udržet si pozitivní vztah k oboru.
Další zásadní vlastností je podle mě otevřenost. Ve výzkumu člověk často pracuje s lidmi z různých oblastí, kteří mají odlišné pohledy. V momentě, kdy člověk upustí od své tvrdohlavosti a kdy se na věc podívá jinýma očima, dají se najít nová řešení. Občasná zarputilost sice pomůže, ale jak se říká, všeho s mírou. Život funguje v rovnováze.
Co pro vás nominace na Jean-Marie Lehn Prize for Chemistry znamená?
Jsem potěšen, že moje práce zaujala a že ji ostatní vnímají jako smysluplnou. Já v ní vidím velký smysl, ale zároveň chápu, že komukoliv jinému nemusí přijít tato problematika tolik důležitá. Takže jsem upřímně rád, že můj výzkum zaujal natolik, že mohu naši fakultu na soutěži reprezentovat.
Co vás motivovalo se přihlásit a jak byste využil výhru?
Vedoucí mi navrhl účast, tak jsem do toho šel, protože moje dizertace už měla ucelené výsledky. Upřímně mě i zajímalo, čemu se věnují ostatní doktorandi a jaké jsou jejich výzkumné ambice. Všechny prezentované práce mě hodně zaujaly a o spoustě bych řekl, že jsou i zajímavější než moje (smích).
Zároveň má pro mě účast v soutěži i vnější motivaci v podobě finanční odměny a prestiže. Nikdy jsem ve Francii na stáži nebyl, ale uvažoval bych o nějaké univerzitě zaměřené na materiálovou chemii. Finanční odměnu bych zainvestoval.
Plánujete vědeckou kariéru, nebo vás láká průmysl?
Upřímně řečeno, během mého doktorského studia se mé profesní cíle výrazně proměnily. Zpočátku jsem usiloval o uplatnění v praxi, například na pozici vedoucího výzkumu, která by kombinovala odbornost s pestrostí práce. Ve třetím ročníku jsem absolvoval stáž ve společnosti BASF, kde jsem se věnoval chemické recyklaci polyuretanových pěnových materiálů pro automobilový průmysl. Tato zkušenost, spolu s dalšími průmyslovými stážemi a zaměřením našeho výzkumu na recyklaci a valorizaci, mě přivedla k uvědomění, že vědecká práce na akademické půdě mi nabízí širší spektrum témat a větší variabilitu. Proto nyní zvažuji setrvání ve vědecko-výzkumné sféře.
Pro mě osobně je nejzajímavější vědecko-výzkumný počin chemické recyklace. Když to popíšu analogií, firma bude mít 100 tun odpadu ročně, se kterým neví, co má dělat. Přijde za mnou jako za výzkumníkem, já budu mít neomezené množství času, nejlepší nápady, a budu schopen odpad ze 100 % přeměnit na vstupní suroviny a použít ve výrobě, takže se uzavře recyklační cyklus. To mi dává největší smysl z hlediska udržitelnosti i chemického umu.
Chemická recyklace má však i stinné stránky, jako je energetická náročnost a vysoké náklady. Vždy existují limity a nic není černobílé. Například plastové sáčky jsou levné na výrobu a snadno recyklovatelné, ale často se používají jednorázově a končí jako odpad. Alternativou jsou papírové obaly, jejichž výroba je náročnější na materiál, vodu a energii. Ideální by bylo sáček nepoužívat vůbec, ale pokud ano, pak plastový opakovaně, dokud je to možné, a následně papírový.
Jak relaxujete?
Jsem hodně komunikativní člověk, takže mám rád společnost. Nejraději trávím volný čas s přáteli, přítelkyní a rodinou, ať už procházkou nebo sdílením zážitků u dobrého jídla či pití. Také mě baví florbal a silové sporty. Mám rád offline život, do 15 let jsem žil jen online a hrál počítačové hry, od střední si s kamarády jdu naopak radši zaházet s míčky do parku.
Velkou část mého života tvořilo žonglování. Jezdil jsem na příměstské tábory do Lužánek, kde jsem se dostal do cirkusu LeGrando, kde je skvělý kolektiv. Žonglování a věda mají společnou hlavně trpělivost. K té mi žonglování určitě pomohlo, protože když člověk žongluje, tak tráví několik hodin neustálým zvedáním míčků ze země (smích). A ve vědě je to vlastně hodně podobné.
Máte vědecký vzor?
Mou velkou životní inspirací je táta. Profesní inspiraci představuje můj kolega a kamarád z fakulty Silvestr Figalla. Je to člověk, se kterým pracuju už od bakalářky a krom toho, že je to skvělý a enormně nadaný chemik, mi ukazuje, jak se dá dívat na danou problematiku z různých úhlů pohledu.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů!
-jo-
| Publikováno | |
|---|---|
| Odkaz | https://www.fch.vut.cz/f96620/d285955 |