čeština

1. Student získá poznatky o principech a provádění ekotoxikologických testů.
2. Seznámí se se všemi typy testů, které jsou doporučovány legislativou ČR i EU popř. OECD.
3. Student zvládne postupy vyhodnocování testů, včetně interpretace jejich výsledků.
4. Student získá znalosti umožňující využití ekotoxikologických biotestů pro hodnocení úrovně kontaminace životního prostředí v rámci environmentálního monitoringu.
5. Rovněž znalost legislativy a přehled širokého spektra testů ekotoxicity umožní studentovi jejich aplikaci v odpadovém hospodářství nebo v ochraně životního prostředí.

Znalosti z oblasti environmentální chemie

Výuka předmětu je realizována formou: Přednáška - 2 vyučovací hodiny týdně. Vyučujícím a studentům je k dispozici e-learningový systém LMS Moodle.

Podmínkou ke zkoušce je zpracování seminární práce dle zadání vyučujícího. Zkouška zahrnuje písemnou část a ústní dozkoušení nejenom k upřesnění sporných odpovědí.
Požadavky při zkoušce odpovídají přednesenému obsahu dle sylabu předmětu "Vybrané kapitoly z ekotoxikologie".
Studenti mají k dispozici e-learningové materiály, kde se mohou seznámit s projednávanou tématikou.

1. Úvod do ekotoxikologie - definice a vymezení oboru. Biosystém; definice, obecné vlastnosti živých soustav a jejich hierarchické uspořádání. Význam postavení biosystému v tomto uspořádání z pohledu výpovědní hodnoty ekotoxikologických testů.
2. Biotest - definice, základní pravidla při provádění testů. Vztah mezi dávkou a účinkem. Akutní, subchronický, chronický účinek. Principy provádění testů v akvatické a terestrické ekotoxikologii.
3. Interakce mezi toxikanty; adice, potenciace, synergismus, antagonismus, hodnocení toxicity směsí na podkladě znalostí ekotoxikologických hodnot. Ekotoxikologické databáze.
4. Expozice; model pro popis expozice v ekosystému, osud toxikantu v ekosystému, biodostupnost, biokoncentrace, bioakumulace.
5. Bioindikátory senzitivní a akumulační – charakteristika, rozdělení. Jejich využití při hodnocení expozice a účinku v rámci bioindikačních metod.
6. Přehled testů akvatické a terestrické ekotoxikologie. Metodiky OECD, EPA, ISO.
7. Účinky l átek na úrovni suborganismální a na úrovni organismu. Alterace na genotoxické, biochemické, fyziologické a morfologické úrovni. Biomarkery, testy genotoxicity - význam z hlediska ochrany ekosystémů. Behaviorální změny jedinců v důsledku působení toxikantu a vliv těchto změn na populaci.
8. Ekotoxikologie na úrovni populace (populační ekotoxikologie); Vliv toxikantu na populační dynamiku a velikost populace. Monitorování přítomnosti endokrinních disruptorů nástroji ekotoxikologie.
9. Hodnocení ekotoxikologických účinků na úrovni společenstva; rozvrat potravních řetězců, dominový efekt toxikantu na biocenózu. Akvatická a terestrická ekotoxikologie; význam, společné charakteristiky a specifika.
10. Ekosystémová ekotoxikologie. Význam využití metodik ekotoxikologie v procesu ECORA.
11. Ekotoxikologické testy v legislativě ČR – přehled zákonů, vyhlášek a metodických pokynů s odkazem na využití výsledků ekotoxikologických testů pro příslušná rozhodnutí.
12. Případové studie z oblasti akvatické a terestrické ekotoxikologie.
13. Přínosy aplikace ekotoxikologických postupů v oblasti monitoringu a ochrany životního prostředí.

Předmět si klade za cíl objasnit podstatu ekotoxikologické práce; využití bioindikačních systémů jako nástroje hodnocení účinků látek nebo kontaminovaných matric přítomných v životním prostředí na různé biologické druhy. Umět predikovat účinky nejenom na úrovni individuální, ale i na úrovni ekosystémové, t.j. posoudit vliv chemických látek na rovnováhu a zranitelnost ekosystémů. Podat přehled o testech ekotoxicity a jejich využití v odpadovém hospodářství a ochraně životního prostředí.

Přednášky jsou doporučované, nejsou však povinné.

ANDĚL, P.: Ekotoxikologie, bioindikace a biomonitoring. Evernia. Rok vydání: 2011. ISBN: 9788090378797. (CS)
Kočí, V., Mocová, K.A.: Ekotoxikologie pro chemiky (skripta). VŠCHT Praha 2009, pp200 (CS)