Neviditelné chemické razítko: Nová technologie chránící cenné dokumenty a umělecká díla
V nedávném vydání pořadu Věda Plus Českého rozhlasu představili vědci z Fakulty chemické VUT inovativní technologii neviditelného chemického razítka. Ta může zásadně změnit způsob, jakým chráníme vzácné dokumenty a umělecká díla. Technologie umožňuje označit předměty neviditelnou značkou, která je trvale vtisknuta do materiálu, aniž by je esteticky poškodila. Razítko obsahuje informace o vlastníkovi, což může výrazně ztížit krádeže a nelegální prodej děl.
Michal Veselý, děkan FCH VUT, nastínil možné použití například v případech, kdy byly archivní dokumenty odcizeny, později nalezeny na aukci a skutečný majitel měl dokázat vlastnictví. „Falšovat je možné spoustu uměleckých děl, ale prokázat vlastnictví u soudu v případě krádeže je velký problém,“ upřesňuje.
Proto vědci z FCH VUT spolu s kolegy z dalších pěti institucí vyvinuli neviditelné a nesmazatelné chemické razítko. Podle proděkana Petra Dzika funguje razítko podobně jako čárový kód. „Tak jako v čárovém kódu máme různě široké čárky a mezery, tak v našem kódu máme exotické kovy, které jsou v běžném prostředí přítomné jenom ve velmi malých množstvích. Když přečteme přenosným přístrojem jejich zastoupení, tak jsme schopni kód interpretovat,“ vysvětluje.
Směs každého razítka musí být jedinečná. „Do směsi oxidu vzácných kovů si nalijeme rozpouštědlo. Směs rozmícháme a zároveň rozdrtíme, aby byly částice v požadované velikosti a aby kód fungoval,“ popisuje vědecký pracovník Vojtěch Dobiáš přípravu razítka. Značka na archiválii není vidět, proto je do ní přimíchán speciální prášek, který po ozáření infračerveným laserem zasvítí zeleně. Nasnímání značky probíhá pomocí laserového spektrometru. Na základě přenesených dat do počítače je následně vytvořen unikátní kód.
Razítko je již patentované a lze ho aplikovat na jakýkoliv materiál. Cena jednoho razítka by při masové výrobě mohla být velmi nízká, a to v řádu haléřů. Zájem o technologii mají archivy i knihovny, potenciál má rovněž pro galerie. Michal Ďurovič, restaurátor působící na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, upozorňuje, že se nacházíme teprve na začátku a o použití technologie bude třeba přesvědčit konzervativní odbornou veřejnost. Prioritou by mělo být označení položek, které chtějí dané instituce chránit a u kterých mají největší obavu z odcizení.
Klíčovým prvkem úspěšné implementace je vznik správce, který bude chemické kódy razítek udělovat a uchovávat. „Může to být veřejná instituce například typu Národního archivu, Národní knihovny a podobně. Anebo jiná právnická osoba,“ uzavírá děkan FCH VUT Michal Veselý.
Celá reportáž:
Věda Plus
Publikováno | |
---|---|
Odkaz | https://www.fch.vut.cz/fakulta/media/f81551/d263836 |