Vyšla kniha Příběh brněnské technické chemie
U příležitosti oslav 110. výročí vznikla publikace, která novým současným pohledem nazírá na události a osobnosti spojené s rozvojem chemického vzdělávání na naší univerzitě, a to s důrazem na jeho potřebnost a propojení s rozvojem celé řady průmyslových odvětví. Kniha přináší podrobnou sondu zvláště do období počátků chemického odboru na sklonku Rakouska-Uherska, jeho rozmachu v době první Československé republiky, osudů předních odborníků v době okupace a obnovy instituce po osvobození od nacistů až do absurdního zrušení techniky v roce 1951. Dílčí téma představuje i historie brněnské německé techniky, na níž do roku 1914 působili a studovali také čeští odborníci a posluchači. Tématem publikace je rovněž nesnadná obnova fakulty po roce 1992 a její rozvoj na přelomu milénia. Knihu vydalo nakladatelství VUTIUM ve spolupráci s Fakultou chemickou. Již teď k zapůjčení a brzy i k zakoupení ve fakultní knihovně! Přečtěte si krátký rozhovor s autorem knihy Miroslavem Jeřábkem.
Co vás při tvorbě knihy zaujalo? Obohatila tato práce vaši badatelskou činnost? Přece jen jste se dějinami brněnské české techniky zatím příliš nezabýval.
Toho je velmi mnoho, pokusím se vyjádřit ve zkratce: Vysoká odborná úroveň chemického odboru v době první republiky a po válce až do nesmyslného zrušení techniky v roce 1951. Netušil jsem, že v rámci odboru působilo několik specializovaných výzkumných ústavů, které úzce spolupracovaly s průmyslem – českým i německým. Mírně mě šokovala vynikající jazyková vybavenost (němčina, francouzština, angličtina) většiny profesorů, to ovšem souviselo s úrovní rakouských i prvorepublikových gymnázií a s česko‑německým jazykovým prostorem, v němž naši předkové žili. Novým zjištěním pro mě byla existence početné komunity ruských studentů chemie (emigrantů po občanské válce), kteří z vděčnosti své alma mater vydali v roce 1924 reprezentativní sborník svých odborných textů. Nevěděl jsem také o přátelství profesorů chemie s Karlem Englišem (ekonomem) a Františkem Weyrem (právníkem), osobnostmi českého veřejného života, které vyústilo v založení živé stolní společnosti (včetně jejich manželek), hudebního kvarteta, společných letních pobytů a dokonce i rozsáhlých pěších putování. Smutnou kapitolu představuje rozehnání odboru a všech odborníků stalinisty na různá pracoviště v Československu. Profesor Kallauner, kapacita evropského formátu, počátkem padesátých let nouzově přednášel ve veřejné jídelně a v kinosále. Také jsem neměl vůbec žádné povědomí o obtížném obnovování fakulty po roce 1989, myslel jsem si, že šlo o hladký proces. Fakulta chemická má za sebou poměrně dobrodružné dějiny.
Je možné se některým tématům věnovat ještě podrobněji?
Ano, určitě. U některých témat se další výzkum přímo nabízí. Zejména se jedná o už uvedenou spolupráci odboru a jeho špičkových výzkumných ústavů - Výzkumné stanice pro průmysl tukový (1920), Výzkumného ústavu pro průmysl koželužský (1921), Výzkumného ústavu československého průmyslu cukrovarnického (1922) a Státního výzkumného ústavu silikátového (1923) – s československým průmyslem. Málo známá je i činnost některých pracovníků a absolventů odboru v době nacistické okupace. Mám na mysli jejich odbojovou činnost a také práci v tajném výzkumném ústavu koncernu Baťa ve Zlíně. Speciální tematiku představuje činnost chemického odboru brněnské německé techniky, jenž měl do vypuknutí první světové války také vysokou úroveň – preferovaná technika vznikla roku 1873, přičemž vycházela z předcházejícího původně německo‑českého technického učiliště (1849).
Jak celou svou práci hodnotíte? Myslíte si, že kniha má potenciál oslovit i širší čtenářské publikum na VUT nebo v řadách brněnské veřejnosti?
Práce to byla velmi krásná, skutečně! A ano, jsem o tom přesvědčen, a to i pro perfektní součinnost celé skupiny, která se na vytvoření publikace podílela. Domnívám se, že knihu si mohou přečíst zájemci o technické chemické vzdělávání a moderní dějiny v celé naší republice.
Mgr. Miroslav Jeřábek, Ph.D. (1971)
Pracuje na VUT v Brně a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Zabývá se českými a středoevropskými kulturními, politickými a ekonomickými dějinami ve 20. století. Autor knih Za silnou střední Evropu: středoevropské hnutí mezi Budapeští, Vídní a Brnem v letech 1925-1939 (2008) a Bonviván Bohuslav Kilian: životní příběh právníka, vydavatele společensko‑uměleckých revue a strýce Bohumila Hrabala (2018). Spoluautor knih Osobnosti Lidových novin (2014) a Brno v proměnách staletí (2015).
| Publikováno | |
|---|---|
| Odkaz | https://www.fch.vut.cz/fakulta/absolventi/f100717/d207862 |