NHL je velká show, ale lepší burgery máme u nás
O své čerstvé dojmy a poznatky z tříměsíční stáže Erasmus+ na The Ohio State University v USA se podělil doktorand Jakub Fojt z Ústavu chemie a technologie ochrany životního prostředí Fakulty chemické.
Proč ses rozhodl vyjet na Erasmus zrovna do Ameriky?Nabídl mi to vedoucí mé dizertační práce pan profesor Kučerík, který tam má kontakty. A já bez váhání přijal, protože jsem to bral jako obrovskou šanci.
Na čem jsi v rámci svého erasmovského pobytu v Ohiu pracoval?
Pracoval jsem souběžně na třech projektech, které se časově prolínaly. Prvním z nich byla mezilaboratorní srovnávací analýza mineralogického složení půd pomocí spektrometrie v oblasti viditelného a blízkého infračerveného záření. Vzorky jsem měl už nachystané, a tak jsem je pouze měřil přenosným VNIR spektrometrem a zaznamenával hodnoty. Následně jsem se naučil data zpracovat pomocí pokročilého skriptu v programu R. Nabyté znalosti jsem si pak ověřil při analýze půd z Arménie a Německa (vzhledem k přísné politice USA ohledně zahraničních půd jsem musel dodržovat nejpřísnější opatření, aby nedošlo k úniku půdy mimo laboratoř).
Druhý projekt měl za cíl určit obsah uhlíku a dusíku v různých půdních zónách a jejich frakcích. Vzorky jsem odebíral spolu s kolegy na blízké Watermanově farmě pomocí hydraulické sondy půdního jádra. Ke vzorkování byly vybrány dobře a špatně odvodněné lokality pro posouzení, jaký vliv má půdní voda na sekvestraci uhlíku.
Třetí projekt byl zaměřený na remediaci a sanaci lagun s odpadem vzniklým při výrobě uhličitanu sodného poblíž města Akron. Odpad z lagun obsahující převážně uhličitany a hydroxidy měl extrémně vysoké pH a málo živin, proto bylo toto prostředí naprosto nehostinné pro jakýkoliv život. Firma PPG, která na tomto projektu pracuje, se snaží prostředí zničené téměř 80 let dlouhou devastací ukládáním tohoto odpadu zase vrátit do původního stavu.
Poznal jsi během svojí práce nějaké zásadní rozdíly mezi vybavením laboratoří nebo stylem práce tady u nás a za oceánem?
Obrovský rozdíl byl v organizaci laboratoří. Zodpovědné osoby zde byli většinou doktorandi, kteří se pečlivě a pravidelně starali o čistotu. Oni tam i uklízeli, dělali vlastně takovou poloviční laborantku. Oproti tomu u nás na tuto práci máme většinou laborantky. Taky mě hodně překvapilo školení BOZP, kde byly kapitoly, jak postupovat v případě bombového útoku na univerzitu nebo aktivní střelby v prostorech univerzity.
A co styl práce?
Hodně mě překvapilo, nakolik jsou tam do výzkumných aktivit zapojeni už i bakalářští studenti. Mají své projekty, které tam také prezentovali na konferenci, což bylo hodně zajímavé, a po večerech chodí ještě pracovat do labin. Často podnikají víkendové školní aktivity, hlavně výjezdy do terénu, které si i sami organizují. Studenti tam jsou celkově více zapojeni do organizace a vedeni k samostatnosti, není to všechno na pedagogovi, ten spoustu aktivit pouze zastřešoval.
Spatřoval jsi i nějaké rozdíly v přístupu lidí?
Tam je třeba vzít v úvahu náturu Američanů. Oni jsou navenek velmi pozitivní a nedávají najevo žádné negativní emoce. Jak se říká, mají vždy na tváři takový ten „americký úsměv”. Takže to na vás působí, že chodí do práce za každých okolností plní entuziasmu. Až když jsme se déle znali a více si povídali, teprve odhalili, jaké třeba mají problémy, nebo že je něco nebaví. 
Kromě práce na zmíněných třech projektech, jaké další zajímavé pracovní zkušenosti jsi ještě nasbíral?
Kromě různých terénních seminářů a akcí pro mě bylo nesmírně zajímavé zimní setkání pedologů. Překvapilo mě, že tam byli například geodeti s vlastním letadlem, nebo i s vlastní lodí, kteří dělali průzkumy kolem silnic pomocí fotogrammetrie anebo s pomocí radaru snímkovali dno Erijského jezera. Také jsem se účastnil konference pořádané organizací Environmental Professionals Network, která ale byla bohužel přerušena aktivisty. Ti nesouhlasili s investicemi univerzity do ropných společností. Mně tento typ protestu přišel poměrně dost nevhodný. I kdybych s nimi předtím souhlasil, tak po tomto incidentu, kdy konferenci, na které se mělo diskutovat o životním prostředí a jeho ochraně, násilně přerušili a tím ji celou znehodnotili, moje sympatie ztratili.
Měl jsi za ty tři měsíce příležitost Ameriku alespoň trošku poznat i po jiné než pracovní stránce? Co na tebe nejvíce zapůsobilo?
Nejblíž americké nátuře jsem se cítil asi tehdy, když jsme s mým spolybydlícím chodili každou středu na bowling, pak jsme si v drive-thru fastfoodu nakoupili spoustu jídla a zbytek večera jsme koukali na Seinfelda, což je seriál, který je tam mezi naší věkovou kategorií opravdu velmi populární. To jsem si připadl opravdu autenticky americky.
Také jsem zjistil, že když Američané řeknou, že se pojede někam kousek, tak to může znamenat, že se pojede i dvě hodiny tam a dvě zpátky. Takže na tohle pozor. Když mi to pan profesor řekl podruhé, tak jsem si už přibalil svačinu, protože jsem věděl, že to bude na dlouho. Mají zkrátka jiné vnímání vzdálenosti a času.
Bydlel jsem v Columbusu, kde jsem navštívil i pár zápasů NHL a baseballu. Během letních prázdnin jsem podnikl výlet do New Yorku, líbilo se mi v obrovském muzeu letectví v Daytonu. 
A jak se ti jako hokejovému fanouškovi líbily zápasy NHL?
NHL, to je obrovská show. Všechna ta světla, reflektory, program v přestávkách a celkově i hra hráčů, která je o hodně rychlejší a kreativnější než český hokej. Na druhou stranu, tím, že diváci mají tu show před sebou, nemusí vytvářet žádnou atmosféru, takže byli poměrně dost pasivní. Většinu času sedí, koukají, nevydávají žádné zvuky, z mého pohledu komeťáka zkrátka nefandí.
Baseball jsem tam viděl poprvé v životě, ani jsem do té doby neznal pravidla, a strašně mě překvapilo, jak je to dlouhá hra, jeden zápas trval kolem čtyř hodin a to víceméně bez přestávek. Ale to ničemu nevadí, protože se většinu času neděje na hřišti nic zajímavého. Celkově mi to přišlo více jako společenská akce, než sportovní utkání. Většina lidí si tam přišla popovídat, dát pivo, nikdo to nesledoval celou dobu. Jen když byl slyšet odpal, cinknutí pálky, tak všichni najednou jako na povel otočili hlavy.
A co jídlo? Jaké byly tvé kulinářské zážitky?
Z jídla jsem byl popravdě zklamaný. Většina jídla, které jsem ochutnal, mi přišla dost nekvalitní. Těšil jsem se na pravý americký burger, ale nakonec po zkušenostech musím říct, že lepší burgery máme u nás. Ale možná jsem byl jen ve špatných podnicích. Po těch třech měsících jsem se už těšil domů, až si tady dám něco pořádného, po čem mi nebudou hrozit zdravotní problémy.
Máš nějakou zábavnou historku? Zážitek, na který se nezapomíná?
Tu mám hned ze začátku, teď už se tomu směji. Když mě měl můj vedoucí vyzvednout na letišti, nějak špatně jsme se domluvili, a on myslel, že přiletím až o den později. Najednou jsem se tak po dlouhé cestě přes oceán ocitl sám uprostřed noci v cizím městě. Navíc na místě, kde zrovna ani přes den není moc dobrá dopravní obslužnost. A v noci už vůbec nic. Takže mi chvíli trvalo, než jsem se zorientoval a sehnal pak nakonec nějaký Uber, který mě vzal na ubytování. On vlastně celý odjezd byl takříkajíc na poslední chvíli, vízové řízení jsem stihl tak tak, kvůli covidu. Doslova v den odjezdu jsem si vyzvedával na americké ambasádě pas s vízem. Takže ten přílet uprostřed noci do cizího města, kde vás někdo měl čekat a nečeká, už byla jen taková třešnička na dortu celé této infarktové cesty… 
Tak to byl dobrý začátek. A s jakým celkovým dojmem jsi odjížděl zpět? Chtěl by ses tam ještě někdy vrátit?
Měl jsem nějakou představu o Americe hlavně z filmů a seriálů, přesto jsem byl některými věcmi překvapen, třeba velmi malou dostupností MHD. Ale líbilo se mi tam, i bych se tam někdy vrátil, kdybych měl příležitost, klidně i na půl roku nebo rok. Ale určitě bych tam nechtěl bydlet, u nás se mi líbí víc.
Co ti tento pobyt celkově dal?
Největším benefitem pro mě bylo, že jsem si vyzkoušel, jak se funguje v jiném vědeckém týmu. Určitě jsem se toho strašně moc naučil po odborné stránce ohledně půdy a různých analýz. Také jsem ale poznal, jak se žije v úplně jiné kultuře, a zjistil o sobě, že se dokážu velmi rychle adaptovat na jiné prostředí, ve kterém jsem se ocitl.
| Publikováno | |
|---|---|
| Odkaz | https://www.fch.vut.cz/f96620/d227060 |