Několik hlasitě se smějících studentů čeká v atriu Fakulty chemické. Dvojice dívek, jedna s narezlými vlasy, druhá znatelně s asijskými předky. Ze čtveřice chlapců dva opálení a tmavovlasí, dva blonďatí. Na Brazilce by je tipoval málokdo. A přesto všichni pocházejí z této rozmanité země s více než 200 miliony obyvatel. Ještě před pár týdny se studenti veřejných vysokých škol vůbec neznali a dnes již je díky speciálnímu výměnnému programu pojí obrovské množství zážitků a jedinečná možnost poznávat zcela novou kulturu.

„Z brazilských médií o Česku moc často neslýcháme,“ přibližuje Renata, jedna ze studentek. Zároveň však dodává, že ji země ve středu Evropy velice mile překvapila. „Praha je nesmírně krásným místem, které určitě stojí za to navštívit, ale Brno, to je mnohem vhodnější místo pro běžný život,“ dodává. Všichni brazilští studenti si zároveň chválí, jak bezpečí nebo ceny, tak například fungování veřejné hromadné dopravy. „V Riu můžete čekat na zastávce i hodinu a nakonec vám autobus ani nemusí zastavit,“ přibližuje Ivan, kterému doma trvá každodenní cesta do laboratoří okolo dvou hodin. Příjemným překvapením je pro Brazilce v Česku také celková silniční a železniční síť, která jim umožňuje během zdejšího pobytu procestovat kus Evropy. Renata již stihla navštívit třeba Budapešť, Berlín nebo část Chorvatska. „Je to pro mě poprvé, co jsem za hranicemi Brazílie, ale ani v rámci celého státu pro nás není příliš běžné cestovat,“ vypráví Jackeline, která v Česku studuje odpadní vody. Pro Brazilce je totiž dostupnější cestovat letadlem do ciziny než jakkoli po vlastní zemi, v níž například směrem k jihu chybí dostupná silniční sít.

Podobně je to i se sociálními rozdíly, které jsou v Brazílii obrovsky znatelné jak ve městě, tak na vesnici, nebo s celkovou bezpečnostní situací. „V Sao Paulu nebo Riu by nás ani nenapadlo vyjít na ulici s telefonem nebo peněženkou v ruce,“ upozorňuje Ivan. Dodává však, že si člověk brzy zvykne, když ví, kterým místům se vyhýbat a ve kterou denní dobu. Na Česku je v této spojitosti překvapil dle nich zdravý přístup k alkoholu. „I přes to, že je tu alkohol za obrovsky nízkou cenu a jste na rozdíl od nás zvyklí pít i přes den, téměř jsem se tu nesetkal s opileckými rvačkami nebo tahanicemi,“ podivuje se Gabriel. „U nás je zvykem objednat si litr piva a vypít ho třeba v pěti lidech. Je ho totiž potřeba vypít co nejdříve, než v našem klimatu úplně zteplá,“ doplňuje a přiznává, že je brazilská kultura obecně otevřenější a hlučnější. Objetí a polibek na uvítanou je naprostou samozřejmostí. „Tady se musím ve fyzickém kontaktu dost hlídat, aby si to ostatní špatně nevyložili,“ směje se Renata.

O výměnném programu se stejně jako ostatní dozvěděla vlastně náhodou. Někteří z facebookové skupiny, někteří od přátel. Většinou se ale stali prvními ze svých domovských univerzit, kteří vycestovali nejen do Česka, ale s tímto programem vůbec. A neměnili by. I když cena není dle nich úplně mizivá, rozhodně se vyplatí do získané zkušenosti investovat. Například Ivanovi po zmínění stáže v životopise přibylo hned několik pracovních nabídek. „Dokonce už jsem absolvoval přes Skype i pracovní pohovor, kvůli kterému jsem si musel shánět košili a sako,“ směje se. Pobyt v Česku tak je pro studenty, kteří studují na brazilských veřejných školách pětileté bakalářské studium, cennou osobní i pracovní zkušeností.